Kumburk byl založen začátkem 14. století. Jeho prvním majitelem byl r. 1325 Markvart z Vartenberka.

Býval to hrad velice pevný, obklopený dvojí hradbou. Přístupová cesta stoupala kolem kopce ve spirále. Branou rozvalenou v první hradbě, jež měla 6 bašt, vstupujeme na parkán, z něhož spatřujeme druhou rozvalenou bránu, nad níž do výše 8 m dosud strmí zbytky kulaté věže zvané Panenská, jejíž spodek byl vězením. Zde byla 11 let vězněna dcera Zikmunda Smiřického, v té době jednoho z nejbohatších šlechticů v Čechách, kterému patřila řada panství, také Jičín.

Eliška Kateřina, Zikmundova dcera, našla zalíbení v poddaném – kováři Jiříku Vágnerovi, a to byl přestupek, který se ve šlechtických rodinách krutě trestal. Vysvobozena byla Otou Jindřichem z Vartenberka, který s ní hodlal vyženit majetek Smiřických. Byl však králem uvězněn a Eliška v zoufalství vyhodila do povětří jičínský zámek i s královskou komisí, která měla předat celé panství do rukou její sestry. Kolem Panenské věže se přijde k nepatrným zbytkům třetí brány, nad níž strmí zbytek kdysi mohutné hranolovité velké věže. Podle této věže a bašty vpravo proti ní projdeme k místu čtvrté brány, jež vedla na hradní dvůr. Odtud vystoupíme pěšinou na vrchol hradu, kam se kdysi přicházelo zřejmě jen po schodech. Kromě zbytků velké věže, která byla nejvýznamnější stavbou hradu a vznikla nejspíš v 15. stol., spatříme tu ještě zbytky budovy paláce a velký sklep.

Kumburk byl mezi těmi hrady, jež byly pobořeny na rozkaz Ferdinanda III., aby se nestaly opěrnými body nepřátelských vojsk. Stalo se tak roku 1658. Z Kumburku zůstaly sutiny, a co nezdolaly nálože prachu, dokonali lidé, kteří používali kámen z hradu ke stavbám v okolí.